Poděkování

Datum: 20.04.2015 | Vložil: Radka

Za setkání s Jarkou v porodnici v Neratovicích jsem moc vděčná. Díky ní jsem zažila krásný porod. Jarka na mě zapůsobila svojí lidskostí, vlídností, moudrostí i velkou profesionalitou zároveň.
Do porodnice jsme dorazili v pokročilé fázi porodu. V nemocničním prostředí se necítím moc dobře, tak jsem chtěla dobu pobytu v něm zkrátit na nezbytné minimum. Měla jsem obavy z toho, že když přijedu moc brzo, tak mě spíše můžou potkat nějaké intervence ze strany lékařů. Moje porody se vyznačují tím, že trvají déle a zpomalují se zejména v závěru, kdy by se miminko už mohlo narodit. Teď už vím, že se tomu říká přechodová fáze, kdy vlastně přichází čas na odpočinek, na nabrání sil pro ženu, aby miminko mohla porodit. Při prvním porodu (porodnice na Bulovce) mi ale v této fázi porodu dali oxytocin. Lékařce se nechtělo čekat a taky tak prostě byla naučená. Přitom ozvy miminka i monitor byly v naprostém pořádku. Miminko se narodilo sice hned, ale dodnes mám pocit, že ho to nepříznivě ovlivnilo. Myslím, že každé miminko, je rádo, když se samo může rozhodnout, kdy je ta jeho doba a to syn prostě nemohl. Byl v jisté době z břicha „vyhozen“.
Při setkání s Jarkou v Neratovicích při druhém porodu jsem zažila něco naprosto jiného: „Tak si trochu odpočinete a pak se miminko narodí, prostě počkáme“. A to bylo, jako bych potkala anděla. Také když Jarka zmínila, že u porodu nebude lékař a že ani nástřih neprovádí. A že miminko pak nikam neodnesou, že bude po porodu hned se mnou a rutinní vyšetření udělají až po 2 hodinách Přišlo mi, že jsem se dostala do porodnice snů. Byla jsem už hrozně unavená a málem jsem to vzdávala a říkala, že možná to bez toho oxytocinu prostě neumím. Ale Jarka mě slovem dokázala tak podpořit, že jsem to prostě zvládla. Slova jsou mocným čarodějem, nejlepší utišující i povzbuzující prostředek. V situaci, kdy už jsem nevěřila sama sobě, jsem od Jarky dostala obrovskou sílu a důvěru. A najednou se dcera narodila. Zničehonic usoudila, že je její chvilka. A vyklouzla docela snadno ve chvíli, kdy jsem byla opřená o postel a vlastně to ani nečekala. Jen jsem si na podnět Jarky zkusila dřepnout a to bylo ideální. Vždycky jsem žasla u povídaček typu, žena Indiánka slezla z koně opřela se o strom a porodila dítě a říkala si, že to bych taky chtěla. Tak to tak vlastně skoro bylo :-), jen bez toho koně. A pak už jsme si jenom užívali s mým mužem idylku prvních dvou hodin s naší dcerou, kterou jsem měla na břiše přikrytou peřinou. Jarko, moc Vám děkuji, jste zlatá a pro to, co děláte, máte velký talent.

Přidat nový příspěvek