V Neratovicích jsem rodila před třemi týdny a dodnes na vše vzpomínám s radostí a velkým dojetím. Porod byl vedený porodní asistentkou, bez přítomnosti lékaře a od začátu do konce probíhal přirozeně, v klidné a velmi intimní atmosféře, bez jakýchkoliv zásahů nebo urychlování jeho průběhu. Moje porodní asistentka Jarka Karbusová byla vždy poblíž, aby poradila a pomohla, ale současně nám s manželem nechávala velký prostor strávit ten čas spolu a v soukromí. Jarku mohu jen doporučit, vnímala jsem ji jako velkou oporu a současně jako profesionálku, která má vše pod kontrolou a přesně ví, co dělá. Můj porodní plán byl respektován do puntíku. K dispozici byla sprcha, vana, gymnastické míče. Rodila jsem na své přání v kleče na žíněnce, všude bylo tlumené světlo a poblíž pouze manžel a Jarka. Ihned po narození mi dceru položili na břicho (kůže na kůži), přinesli mi velkou peřinu a nechali nás tři, novou rodinu, dvě hodiny o samotě vychutnávat ten zázračný moment. Od jejího narození až po odchod z porodnice se vlastně nestalo, že bych byla od dcery oddělena, a to ani na vteřinu. Obrovský dojem na mne v Neratovicích udělal personál, který zřejmě soutěžil o to, kdo bude k novopečeným maminkám nejpříjemnější, nejochotnější a nejvstřícnější. Od uklízeček až po staniční sestru byli všichni neuvěřitelně milí a jejich otázka "nepotřebujete něco? mohu pro vás něco udělat?" nikdy nebyla frází. Všichni se usmívali, vždy zaklepali na dveře, vždy se představili, vždy ihned splnili to, co slíbili. Ano, jsou to zdánlivě maličkosti, ale v rozměrech českého zdravotnictví je to téměř unikát. Pokud bych naopak měla něco zkritizovat, pak tým lékařů (s výjimkou pediatrů), ti se naopak nikdy nepředstavili a najevo dávali spíše nezájem a nechuť komunikovat. V celé mozaice úžasných zážitků a dojmů to ale bylo zanedbatelné, na Neratovice nedám dopustit a budu doporučovat všem, jejichž hodina H se bude blížit.