Vlastimil Marek Celoživotně alternativní hudebník, publicista, spisovatel a duchovní učitel
Co si české rodičky…
15.12.2014
… na mužích (rozuměj: porodnících, poslancích a ministrech) samy nevyMŮŽou… to mít (a smět) nebudou. Ve čtvrtek 11. prosince 2014 byla ta troška českých žen, nespokojených s diktaturou gynekologů a porodnic, a doufající v příznivý rozsudek (rozuměj: odsudek českého státu) Evropského soudu pro lidská práva v případě žen, které chtěly rodit doma, velmi zklamána. I já, přestože jsem nic moc nečekal (co také čekat od státu a organizací, které stále více nefungují), byl zklamán. Naznačím ale, o co tu také (a hlavně) kráčí…
Jedna zpráva ze je dobrá: Český stát musí zaplatit tři tisíce eur rodičce, která si stěžovala na porušení práv, když byla po porodu donucena sociální pracovnicí doprovázenou policisty vrátit se zpět do porodnice, ze které s novorozeným synem odešli. Rozhodl o tom Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Žena se smyslem pro lidská práva se napřed obrátila na český soud a domáhala se od státu omluvy a odškodnění. Soud jí ale ani jedno nepřiznal. Následně se proto se svou stížností umanutě obrátila na štrasburský soud, který jí vyhověl a shledal, že došlo k porušení práva na soukromý a rodinný život (byl porušen článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, týkající se soukromého a rodinného života, a rovněž článek 13, který hovoří o právu na účinný právní prostředek nápravy).
Zato v dalším případu, který byl pro české porodnictví důležitější, Evropský soud pro lidská práva ve čtvrtek šalamounsky (jak to tak vrchní a jiné soudy umí) rozhodl, že co se týká dvou Češek, které se na soud obrátily kvůli domácím porodům, nebyla porušena jejich práva. Ženy si stěžovaly na to, že Česko neumožňuje při domácích porodech zdravotní péči zajišťovanou porodními asistentkami. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě nedošlo k porušení článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který se týká respektování soukromého a rodinného života.
„Cokoliv navíc udělají v porodnici, to zhoršuje zdravotní a psychický stav matky i dítěte,“ tvrdí jedna z nich: „Dělala jsem si porodní asistentku sama sobě. Přijala jsem to riziko, že s pravděpodobností půl procenta nastanou komplikace, která mě nebo dítě zabije či trvale poškodí na zdraví. Odmítla jsem riziko, že mě s 95procentní jistotou ‚lehce‘ poškodí v nemocnici,“ popsala, proč se rozhodla rodit doma, ač tam nemohla mít porodní asistentku.„Přála bych si, aby (ženy) měly psychickou a odbornou podporu okolí, ať se rozhodnou jakkoliv. Momentálně se na každém místě dostane jedné, ale nikde obou,“ vysvětluje maminka, proč se asistentky začala domáhat soudně.
Se svou reakcí (k níž mne vyzvalo několik čtenářek) jsem pár dnů počkal, a mohu tak citovat zkušenou maminku: Kauza domácích porodů: Manipulace jak trám, napsala ve svém blogu promptně a jako vždy (protože je mnohonásobná domorodička) výstižně ekonomka Markéta Šichtařová: Evropský soud pro lidská práva zamítnul stížnost dvou českých matek na český stát za to, že jim stát neumožnil přizvat k domácímu porodu asistentku. Televizní reportáž byla doplněna dvěma pěknými rozhovory s dvěma neméně pěknými pány-porodníky, kteří naprosto polopaticky veřejnosti vysvětlovali obligátní zaklínadlo, že „při porodu se může stát cokoliv“ a že je tedy nezbytné porodům doma učinit přítrž… Veřejnost tak dostala další obvyklou masáž, jak jsou mimoklinické porody riskantní a div ne zvířecí praxí jakýchsi divoženek.
V džungli ekonomických teorií se vyznající Šichtařová ale právničtinu lehce rozklíčovala a přeložila pro všechny obyčejné ženy a muže, a navíc jako ten nepádnější argument na podporu žen, domáhajících se úniku z totality bílých plášťů přidala nejnovější studii : Soud současně potvrdil, že žena má právo na volbu místa porodu. A co víc – a to je pro mnohé české lékaře šokující, a snad proto nejsou nyní schopni verdikt interpretovat – štrasburský soud dokonce uznal, že asistovaný porod mimo porodnice je v případě takzvaných nízkorizikových rodiček svým rizikem srovnatelný s porodem v porodnici. Soud si totiž patrně povšimnul – na rozdíl od českých médií a lékařů – přelomové nejnovější zprávy britské státní instituce NICE z počátku tohoto prosince, která konstatuje, že až pro 45 procent žen a jejich dětí je prospěšnější rodit mimo zdravotnická zařízení vzhledem k nižšímu počtu zdravotních následků zejména na straně matky…
Problém je ovšem v tom, osvětluje dále v českých kafkovských vodách úředníků (vyznávajících princip Hlavy XXII) se hbitě pohybující Markéta Šichtařová, že, jak se zdá, český stát se rozhodl vyložit si verdikt soudu poněkud svérázně. Totiž: Nemá-li stát povinnost poskytovat porodní asistentky, pak ani ženy nemají rodit doma. A hlavně to musíme už tak dost zmanipulované veřejnosti pěkně polopaticky vysvětlit… A navíc se nebojí nazvat věci pravým jménem: Je taková dezinterpretace jak trám jenom nedostatek logického uvažování na straně lékařů a státu? Je to jejich boj o moc? Je to jejich potřeba ovládat? Je to naprostý nedostatek právního vzdělání? Nevím. Asi od všeho trochu. Podstatné teď ale není, proč stát a lékaři tolik veřejností manipulují. Podstatné je, aby se veřejnost manipulovat nenechala, zdůrazňuje ekonomka a doma rodící maminka.
Co z toho všeho plyne? Žádný (natož zahraniční) soud nemůže změnit české porodnictví (nebo politiku). A problém není v soudu, ale v nás, tedy především v českých těhotných ženách (rodičkách), za které to soudy udělat nemohou. Radostná zvěst ze Štrasburku, výstižně a téměř polopaticky reprodukovaná Markétou Šichařovou, tedy pro tuto chvíli a napořád zní: Až vám bude příště jakýkoliv zástupce státu či porodníků tvrdit cokoliv o hazardu se zdravím či o nezodpovědnosti v případě mimoklinických porodů, podle soudu pro lidská práva to není pravda. Takže, stále platí co jsem marně psal a přednášel od počátku tisíciletí (a na začátku blogu opět naznačil): co si české rodičky na porodnících (a ministrech a poslancích, mužích) nevymůžou, to mít (a smět) nebudou…
P. S.: Co bych, dámy, dělal ve vaší situaci? Nebojoval s muži, ale informoval ženy! Vygůglovával bych si jen pozitivní studie a články, nestýkal se s rozvedenými či na cigaretách závislými kamarádkami. Cunamicky bych sdílel všechny ty dobré a lepší články o pomalém zlepšování současné situace, podělil se o každou pozitivní zkušenost s pokusy (některých mladých) porodníků (které bych, stejně jako ty své partnery, chválil a chválil) a malých porodnic o humanizaci porodů. Natáčel a sdílel ukázky orgasmických a porodů do vody, točil a šířil ukázky dalšího vývoje přirozeně a usměvavě porozených dětí. Zakládal lesní školky a alternativní (a domácí) školy. Občas veřejně kojil na tiskových konferencích a pokojných demonstracích, na kterých bych s ostatními dulami pletl šály a čepice pro porodníky a místní politiky…
Těhotné a rodičky, spojte se! Domluvte se navzájem: nabízím možnost nechat za výrobní cenu vytisknout Novou dobu porodní (její poslední kapitola je stále zde na blogu zdarma ke stažení). Na Youtube je ke stažení hned několik (nejen) mých přednášek o tom, co by ženy měly vědět…V lednu vydám knihu Ukryté ženství: mám příslib sponzorského příspěvku na soukromé vydání 80 výtisků, ale spojíte-li se a napíšete mi, mohu vám ji dát vytisknout na objednávku (stejně jako předchozí knihu Porodit buddhu). Dávám k dispozici text (a autorská práva) všech mých blogů na téma ženy a porody (jen je třeba je vybrat a zredigovat). Kdy, když ne teď, kdo, když ne vy?